Činnost moravských mincoven zastavena do září 1621
Po prohrané bitvě na Bílé hoře se hroutí ozbrojený odpor vůči císaři nejen v Čechách, ale také na Moravě. Zbytky stavovských vojsk se stahují do Slezska. Za této situace je na počátku roku 1621 správou moravských záležitostí císařem v plném rozsahu pověřen kníže František, kardinál z Dietrichsteina. Jedním z naléhavých úkolů, před kterým stojí, je náprava neutěšených hospodářských poměrů doprovázených rozvratem měny. V důsledku válečných událostí a všeobecné nejistoty rychle stoupá cena dobrých mincí, zejména tolarů a dukátů, zároveň roste cena veškerého zboží. Administrativní opatření se míjejí účinkem a moravské mincovny trpí absolutním nedostatkem ražebního kovu. Za této situace na jaře 1621 pronajímá Dietrichstein mincovny v Brně a Olomouci konsorciu vídeňských židů za předem dohodnuté roční pachtovné. Císař dohodnutou sumu rozporuje, dožaduje se jejího několikanásobného navýšení. Nájemci se zdráhají a stříbro nechávají za výhodnějších podmínek mincovat v mincovně pražské. Činnost mincoven na Moravě se prakticky zastavuje. Až v září 1621 dochází k dohodě, podle které mohou nájemci odvádět z každé ražené hřivny stříbra o dva zlaté méně. Pro poměry tehdejší doby je příznačné, že Dietrichstein, bezpochyby ve vlastním zájmu, uzavírá dohodu za zády císaře ovšem s alibistickou podmínkou pozdějšího císařského schválení.
Neobvyklé a vzácné tolary raženépouze jako klipy na čtvercovém střížku
Od září 1621 je tedy v brněnské mincovně opět mincováno. Mincmistrem zůstává Hanuš Pecz, spravující mincovnu již dříve za stavovského povstání a též později po převzetí Dietrichsteinem do majetku císaře. Snad právě na podzim roku 1621 je rytec kolků Georg Ritter pověřen výrobou razidel k ražbě neobvyklých tolarů ražených pouze jako klipy na čtvercovém střížku. Na jejich líci je vyobrazen stojící císař ve zbroji, na rubu pompézně zdobený císařský orel s mnohapolým znakem. Provedení lícní strany se stojící postavou císaře formálně navazovalo na pražské pěti a desetidukáty se stojícím panovníkem ražené již za Rudolfa II. a od počátku roku 1621 též se jménem a titulaturou Ferdinanda II. O výjimečnosti ražeb svědčí nejen neobvyklé výtvarné provedení a ražba na čtvercovém střížku, ale také umístění iniciál GR rytce Georga Rittera v lícním opisu pod postavou panovníka a nejednotná a také nápadně nízká hmotnost známých exemplářů kolísající přibližně v rozmezí 20–24 g. Hmotnost mincí kolísá bez ohledu na jejich dataci. Nelze tedy vypozorovat, že by mladší ražby byly lehčí a jejich zlehčování by tak mohlo souviset se všeobecným znehodnocováním měny. Ačkoli mají tyto brněnské hranáče formálně charakter mincí, jedná se bezpochyby o mince zcela výjimečné a ražené snad za účelem obdarování významných osobností.
Brněnské tolarové klipy 1621 a 1622
Na některých kusech s letopočtem 1621 je vedle letopočtu umístěna mincmistrovská značka Hanuše Pecze, je proto nepochybné, že se jedná o výrobek brněnské mincovny. Od 16. února 1622 byla brněnská mincovna spolu s dalšími mincovnami pronajata na jeden rok Hanuši de Wittemu a jeho společníkům. Brněnské ražby nebyly v této době značeny a není zřejmé, zda Hanuš Pecz v mincovně působil i po únoru 1622. V každém případě zemřel na začátku září téhož roku. Zůstává také nezodpovězenou otázkou, zda ražba neobvyklých hranáčů skončila už na počátku roku 1622 nebo zda pokračovala i za pronájmu mincovny de Wittskému konsorciu.
Tolar 1621 byl prodán v Aukci # 26 za 15 000 eur.
Tolar 1622 byl prodán v Aukci # 26 za 14 000 eur.
