Pohádkové bohatství stříbrných žil
Již před rokem 1517 se na zastavených pozemcích Loketského kraje v opuštěném krušnohorském údolí zvaném německými horníky prostě Tal (Údolí) a později přejmenovaném na Joachimsthal (Jáchymovo údolí) začala rychle rozvíjet těžba stříbra. Zástavní právo ke královským pozemkům drželi Šlikové, majitelé blízkého ostrovského panství a vůdčí představitelé těžařského společenstva, které do horního podnikání na české straně hor mohutně investovalo. A investice brzy vypadaly více než nadějně. Zprávy o pohádkovém bohatství stříbrných žil se rychle roznesly a v údolí pod patronací svatého Jáchyma nalezly nový domov během několika let desítky tisíc horníků, horních specialistů, specializovaných řemeslníků, ale také kupců, úředníků, spekulantů a dalších. Původní hornická osada se rychle změnila v jedno z nejlidnatějších středoevropských měst.
Souhlas s ražbou mince
Šlikové si velmi rychle uvědomili, že efektivní hospodářské využití vytěženého bohatství naráží hned na několik komplikací. Vývoz stříbra do Norimberka realizovaný v počátečním období těžby odporoval zákonnému nařízení, které zavazovalo těžaře k odprodeji v Čechách vytěženého stříbra králi. Též ražba mince byla v Čechách vyhrazena toliko králi. Cestu k maximálním ziskům z horního podnikání přitom pro Šliky představovala možnost ražby vlastní mince a její vývoz na bohatý lipský trh. Díky složitým jednáním se podařilo Šlikům v čele se Štěpánem Šlikem získat v roce 1520 sněmovní souhlas s ražbou mince ovšem s alibistickým dodatkem, že tak nebude ku škodě zemských svobod a na úkor krále. Takový souhlas zajišťoval vůdčím představitelům české stavovské politické reprezentace výhodné postavení, bylo ho totiž možno kdykoli snadno odvolat. To pro případ, že by snad Šlikové nebyli ochotni ocenit jejich vstřícnost a osobní nasazení v jejich věci. Toho si byli Šlikové velmi dobře vědomi, usilovali proto o souhlas samotného krále. Ten skutečně získali v roce 1523 během králova pobytu v Čechách, ovšem pouze podmíněně. Je pravděpodobné, že cesta Štěpána Šlika na moháčské bojiště po boku krále v roce 1526 byla motivována mimo jiné snahou o zajištění veledůležité výsady. K tomu však již nedošlo. Král i jeho šlikovský poddaný v moháčských bažinách tragicky zahynuli a nový panovník Ferdinand I. zaujal vůči šlikovskému podnikání výrazně rezervovanější postoj.
Šlikovský dvoutolar 1520
Aniž by výroba šlikovských tolarů s letopočtem 1520 byla doložena písemnými prameny, můžeme předpokládat, že se jednalo o mimořádnou pamětní ražbu u příležitosti sněmovního souhlasu z téhož roku. Tomu nasvědčuje nejen neobvyklé umístění letopočtu (až do roku 1525 byly šlikovské tolary raženy jako nedatované), ale také ražba tolarových násobků – dvou, tří a čtyřtolarů.
Prodaný v Aukci # 26 za 85 000 eur.
